BRNO – Herec Jan Lepšík vystudoval střední školu strojní, kde vedl amatérský divadelní soubor. Následně pokračoval ve studiích na DAMU. Od roku 2011 působí v brněnském HaDivadle, ale hostuje například také v brněnské Redutě.
Přiznávám, příprava na rozhovor s vámi nebyla jednoduchá, je o vás k „naleznutí“ málo informaci. Jste nejspíš, muž činu?
Raději se vyjadřuji svou prací, netoužím po mediální slávě.
Sdílíte názor, že divadlo je magická skříňka, se kterou se dá stvořit cokoli?
Narážíte asi na rozhovor v Divadelních novinách, díky tátovi jsem vyrostl, v prostředí loutkového divadla a tam to tak bylo, skříňka byla tak velká, jak velká byla vaše fantazie. Teď jsem členem Hadivadla a to tou skříňkou je a jsem tomu rád.
Co tedy ze sebe před světem, zakrýváte v divadle?
Myslím, že toho o sobě na divadle říkám dost, ale některé věci musí zůstat utajeny. Kdyby člověk neměl žádná tajemství, byl by v podstatě prostitut a ne herec.
Je herectví, tím aspektem života, který dokonale dotváří vaši osobnost?
Herectví je především má práce, myslím, že mě dotváří to ostatní. Grafika, vyřezávání betlémových figurek, otužování, odpočinek na maringotkách, holky a vdolky.
Proudí z vás neuvěřitelný klid. Je to vaši životní filozofií?
Já jsem rád na světě a když se mi něco nelíbí, raději to rovnou řeším. Vztek je v podstatě nespokojenost se sebou samým.
Jak by jste popsal vaši osobnost, co ji těší, co vytáčí, po čem touží?
Jsem vášnivý introvert se slabostí pro lidové umění, loutkové divadlo a víly. Indiánský běžec, kterého vytáčí úbytek lidkých ctností. Amatérský profesionál a profesionální amatér, toužící si splnit všechny své neuskutečněné sny.
Jako vedoucí kurzu herectví, odevzdáváte své zkušenosti. Nemáte strach z vychovávání si vlastni konkurence?
Nemám. Já jsem já a ti ostatní mají zase něco jiného co já nemám. A na konkurenci není nic špatného, namyšlený a pyšný herec většinou i tak hraje.
Je herectví skutečně pro všechny, nebo se vám stalo, že jste někoho odmítl?
Hrát divadlo může každý. Jsou amatérská divadla a já jsem členem amatérského divadla Jack a velkým zastáncem amatérských souborů. A může to být dobré, ale i špatné. U amatéra i špatné herectví má jistou míru osobní odvahy u profesionála je to jen špatné.V zásadě nikoho neodmítám, co se týká výuky herectví… je otázka na jaké úrovni to pak chce provozovat.
Co se momentálně teď vaří ve vaši profesní kuchyni?
Jeden projekt s mojí slovenskou kamarádkou Elou Lehotskou inspirovaný Jungovou Červenou knihou a to ostatní je tajemství.
Jak se změnila profese herce a kam směřuje toto ušlechtilé povolání?
Herectví už není zdaleka ušlechtilé, je to často boj o přežití. A týká se to obecně práce v umění. Práce, která je až nestydatě podfinancovaná. Umělec by měl klást otázky, probodávat společnost pohledem, když neříká pravdu a aktivně se tím podílet na nápravě a za to všechno brát dostatečné peníze, aby nemusel hrát v seriálech, když si chce koupit novou pračku.A já věřím, že jednou to tak bude.
Autor: Matej Uhlár
Ilustrační foto archiv
