ČESKO – Skutečnost, že pohyb je pro děti přirozený a zdravý snad nikdo rozporovat nebude. Děti mají spoustu energie, kterou potřebují tzv. „vybít“ a sportovní aktivita je velmi vhodným prostředkem k takovému vybití.
Jak k pohybu u dětí nepřistupovat?
Nejprve si řekneme, jak to mnohdy bývá v současnosti a jestli je to vhodná cesta. Rodiče přivedou dítě do sportovního oddílu a často jak rodiče, tak i trenér chtějí vychovat toho nejlepšího sportovce. Malí hokejisté se vidí v Jaromíru Jágrovi, fotbalisté v Pavlu Nedvědovi, bojové sporty zase žene vidina Karlose Vémoly apod. A tomu pak odpovídá trénink i zatížení těchto malých nebo mladých sportovců. Výsledkem vrcholového sportu u dětí, když rodiče a trenéři nerespektují, že nadměrné a jednostranné zatížení vede k problémům, jsou pak různá zranění, únavové zlomeniny a poruchy ve vývoji tvaru kostí a kloubů. Naprosto chybí pohybová všestrannost, kompenzační cvičení a radost, kterou by pohybová aktivita měla u dětí školního věku přinášet. Nevhodné jsou sporty kladoucí velké nároky na koordinaci pohybů a soustředění a zaměřené na výkon. Dítě by mělo zažívat radost a úspěch, který je pro ně nejsilnější motivací pro další snažení. Důležitý je přístup rodičů, trenéra a dalších lidí, kteří s dítětem pracují.
Jak by to mělo tedy vypadat správně?
Základním požadavkem je chuť dětí k danému sportu. Děti musí mít ze sportování radost a prožitek. Vybrané sportovní odvětví by mělo být provozováno v „režimu“ vhodném pro dítě – tedy všestrannou, pestrou, spontánní činnost s vysokým emotivním nábojem. Pokud i přesto provozuje dítě dlouhodobý jednostranný trénink, je hlavní kompenzací pestrost pohybového programu, kompenzování tréninku pohybovými činnostmi, které jsou rozmanité a zaměřené všestranně (zatěžují rovnoměrně všechny svalové skupiny a podporují všechny funkce organizmu).
Rada na závěr:
Nesnažte se mít ze svého potomka vrcholového sportovce. Pokud dítě sportovní aktivita baví a chce se rozvíjet, podpořte jej, ale myslete na výše uvedená negativa i správné postupy. Ideální je dát dítěti vzor. Sportující rodič či starší sourozenec jsou ideálním příkladem pro dítě, které se snaží během svého vývoje následovat své vzory. Nedávejte děti na sport kvůli zvednutí vlastního sebevědomí. Daleko důležitější je pohyb samotný a není třeba, aby dítě ve sportu excelovalo.
Díky sportu naleznou děti zpravidla nové kamarády, nové zážitky, radosti, vítězství i porážky, zvýší se jim fyzická i psychická kondice. To vše jim může následně pomoci i v běžném životě.
Autor: Bc. Zdeněk Drexler
osobní trenér
Zdroje: MUDr. Pavel Kolář, fyzioterapeut
Doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D., odborný asistent FTVS UK
One Reply to “OSOBNÍ TRENÉR – FITNESS: Sportovní aktivity u dětí”