ČESKO – Nejen záplavová voda, ale i bahno, včetně vyschlého, jsou nebezpečné. Pokud pracujete bez ochranných pomůcek, jako jsou rukavice nebo holínky, můžete se nakazit řadou infekcí. Nemáte-li ochranné pomůcky, požádejte o ně v místním humanitárním skladu.
„Dejte na sebe pozor a chraňte se – tak jako my,“ vzkazují vojáci ze zaplavených oblastí.
Leptospiróza je typická zoonóza (nákaza přenosná ze zvířat) s endemickou přírodní ohniskovostí a její specifická nemocnost se normálně v našich klimatických podmínkách pohybuje kolem 0,3 hlášených případů na 100 000 obyvatel. Epidemické výskyty u nás výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény. Prvním je periodické přemnožování drobných hlodavců, významných to přírodních rezervoárů bakteriálního původce nákazy a druhým jsou v poslední době časté povodně na našem území, třeba jen lokálního významu. Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních, bahně, zatopených sklepech a podobně, zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda kontaminovaná močí nemocných hlodavců je výborným vehikulem při dalším přenosu pohyblivých spirálovitých bakterií na člověka i další zvířata. Významným epidemiologickým faktorem je, že vodu uvádí v anamnéze 40% hlášených pacientů, a to hlavně během vodního sportování, práci ve vodním prostředí, v kanalizaci a podobně. Rozdíl mezi hlášenou a skutečnou nemocností je u leptospirózy (vzhledem k nejednoznačnému začátku klinického průběhu) stále problémem větším, než u jiných infekcí. Po určitém oživení problematiky po povodních je zřejmé, že lékaři v první linii styku s pacientem více na leptospirózu při diferenciální diagnostice myslí a zkvalitňuje se tak indikace k laboratornímu vyšetření. V uplynulých letech se v důsledku globálních klimatických změn stále častěji setkáváme s řadou lokálních záplav, a to i v různých dobách roku a na různě velkém území naší republiky. Riziko leptospirózy je tak u nás stále aktuální.
Primárně jsou proto suspektní, případy prudce nastupujících horečnatých onemocnění v inkubační době 2 – 21 dnů po infekci s dalšími typickými příznaky: dvoufázové horečky 39 – 40 oC, třesavky a zimnice, bolesti svalstva (hlavně šíjové a lýtkové), konjunktivitida až episkleritida, bolesti hlavy s meningismem, postižení ledvin a jater, žloutenka, gastrointestinální příznaky, zánět plic, splenomegalie, lymfadenitida, zvýšená krvácivost a další.
Kompletní symptomatologie bývá při infekcích kmeny Leptospira icterohaemorrhagiae (Weilova žloutenka), kde hlavním nosičem původců je potkan, krysa. Postižení mozkových plen je téměř vždy při infekcích kmeny Leptospira grippotyphosa nebo L. sejroe (původci tzv. polní horečky) přenášené zejména myšovitými hlodavci a hraboši. Příčinou úmrtí při Weilově žloutence je hemorrhagická diatéza, intersticiální nefritida, multiorgánové, zejména hepatorenální selhání.
Diagnostiku leptospirózy zajišťují u nás laboratoře zdravotních ústavů, některé soukromé laboratoře a Národní referenční laboratoř pro leptospirózy ve Státním zdravotním ústavu v Praze na základě protilátek v séru nemocných. Pro člověka jsou hlavním zdrojem nákazy divoce žijící i domestikovaná zvířata, cestou přenosu kontakt s jejich močí, nebo močí kontaminovaná voda v přírodních a synantropních ohniscích této nákazy. Proto je pro lékaře důležitá ke stanovení diagnózy i epidemiologická a pracovní anamnéza. Leptospirózou nemocná zvířata vylučují leptospiry do vnějšího prostředí po celý svůj život. Po prožitém onemocnění vzniká solidní, ale přísně specifická jen pro příslušný sérovar (druh) leptospir.
Z epidemiologických opatření je proto důležité důsledné provádění deratizace v lidských sídlištích, hospodářských budovách, odchovnách prasat, na skládkách odpadků, v potravinářských závodech, jatkách, v kanalizační síti a podobně. Preventivně je lepší nevytvářet potravinové odpady a bránit v průniku hlodavcům do lidských obydlí. Při pobytu v přírodě je třeba dodržovat základní hygienická pravidla a vyvarovat se kontaktu se zvířaty a pobytu v podezřelé kontaminované vodě (malé vodní zdroje v zemědělské krajině, pití vody ze studánek a jiných nezajištěných vodních zdrojů).
Leptospiróza a její prevence při záplavách
Mezi popovodňová rizika lidí pracujících při odstraňování škod po záplavách patří u nás jinak málo
frekventované bakteriální onemocnění – leptospiróza.
Leptospiróza je zoonóza (nákaza přenosná ze zvířat) s endemickou přírodní ohniskovostí a její specifická
nemocnost se normálně v našich klimatických podmínkách pohybuje kolem 0,3 hlášených případů na
100 000 obyvatel, hlášeno je v průměru ročně několik desítek případů. V případě povodní v letech 1997
a 2002 se nemocnost zvýšila 3-5násobně oproti běžnému výskytu v naší populaci
Epidemické výskyty u nás výrazně ovlivňují dva přírodní fenomény.
- Prvním je periodické přemnožování drobných hlodavců, významných to přírodních rezervoárů
bakteriálního původce nákazy - Druhým jsou povodně. Zejména situace po opadnutí velké vody, kdy se lidé brodí v tůních,
bahně, zatopených sklepech a podobně, zvyšují riziko nákazy leptospirózou, protože voda
kontaminovaná močí nemocných hlodavců je výborným vehikulem při dalším přenosu pohyblivých
spirálovitých bakterií na člověka i další zvířata.
Způsob nákazy: Leptospiry se šíří močí infikovaných zvířat (hlodavci, psi, hospodářská zvířata, prasata,
koně, divoká zvěř). Lidé jsou s největší pravděpodobností infikováni nepřímým kontaktem s leptospirami,
které se uvolňují do prostředí (např. sladkovodní rybníky, řeky) při pracovních činnostech (např. zemědělci,
vojáci, horníci nebo pracovníci v kanalizaci) nebo při rekreaci (např. vodní sporty, zahradnictví). Leptospiry
se mohou dostat do lidského těla odřeninami nebo poraněnou kůži, spojivkami, vdechnutím nebo požitím
kontaminovaných aerosolů nebo vody nebo (vzácně) po kousnutí zvířetem. Ve vodě a půdě
kontaminované močí infikovaných zvířat mohou bakterie přežít na týdny až měsíce.
Onemocnění se přenáší: - Přenos ze zvířete na člověka, přímým kontaktem s močí nebo tělními tekutinami infikovaného
zvířete. - Kontakt s kontaminovanou vodou nebo půdou, obsahující moč nebo tělesné tekutiny
infikovaných zvířat, zejména po záplavách nebo silných deštích, kontaminovaná může být i např. i
voda ve studánkách. - Při konzumaci jídla nebo pití vody kontaminované močí infikovaných zvířat.
- Inhalace infekčního materiálu.
Období nakažlivosti: není stanoveno; leptospiry jsou vylučovány močí člověka a zvířete obvykle 1 měsíc
po akutním onemocnění.
Inkubační doba a příznaky onemocnění:
Inkubační doba leptospirózy je 5-14 dní s rozmezím 2-30 dní. U lidí může leptospiróza způsobit širokou
škálu nespecifických příznaků a může být zaměněna s jinými nemocemi. Někteří lidé, kteří jsou infikovaní,
nemusí mít vůbec žádné příznaky. Přibližně 90 % klinických onemocnění se projevuje jako
nespecifické akutní horečnaté onemocnění, cca v 10 % přechází do závažného, potenciálně
smrtelného onemocnění s multiorgánovým selháním. Onemocnění může být dvoufázové, na začátku
probíhá jako mírné onemocnění, ale pak se rozvine závažnější onemocnění. Příznaky mohou zahrnovat
horečku, bolest hlavy, myalgie (typicky lýtek a dolní části zad), spojivkové sufúze, nevolnost, zvracení,
průjem, bolest břicha, kašel a někdy kožní vyrážka. Mezi závažné příznaky patří žloutenka, selhání ledvin,
krvácení, aseptická meningitida, srdeční arytmie, plicní insuficience a hemodynamický kolaps.
Kombinované selhání ledvin a jater spojená s leptospirózou se označuje jako Weilova choroba.
Leptospiróza během těhotenství může vést i k úmrtí plodu nebo k potratu. Smrtnost na leptospirózu je
přibližně 5–15 % u pacientů s těžkým průběhem onemocněním. U nemocných s těžkým plicním
hemoragickým syndromem může smrtnost přesáhnout 50 %.
Terapie:
Včasná léčba může snížit závažnost a trvání onemocnění. U pacientů s vysokým podezřením na
leptospirózu se zahajuje antibiotická léčba co nejdříve, bez čekání na laboratorní výsledky.
Prevence: - Vyhnout se brodění, plavání, koupání, polykání potenciálně kontaminované sladké vody (řeky),
zejména po obdobích velkých srážek nebo záplav. - Vyhnout se kontaktu se záplavovou vodou
- Nekonzumovat potraviny kontaminované záplavovou vodou
- Pokud se expozici nelze vyhnout, je potřeba používat vhodné osobní ochranné prostředky (OOP) –
gumové holínky, nepromokavé oblečení, rukavice a pokud možno, chránit si oči před vodním
aerosolem. - Otevřené rány zakrýt voděodolnými obvazy nebo náplastmi
- Potenciálně kontaminovanou pitnou vodu převařit nebo chemicky ošetřit.
- Nekonzumovat jídlo, které mohlo být vystaveno hlodavcům a mohlo být případně kontaminované
jejich močí (např. neumyté spadané ovoce, ovoce uložené ve sklepích atd.). - kontrola populací hlodavců (deratizace)
- zajištění vhodných podmínek pro skladování vody a potravin
Další informace k ochraně zdraví při povodních naleznete na stránkách
Ministerstva zdravotnictví (mzd.gov.cz) a Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz)
a na sociální síti X @Hygiena_cz.
Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví ČR
