27. ledna si již tradičně připomeneme různými akcemi – společenskými, politickými, či kulturními – Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Iniciativa několika židovských komunit z různých zemí, včetně té naší, vyvrcholila v roce 2005, kdy se k tomuto tragickému historickému fenoménu přihlásila Organizace spojených národů a datum osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau zakotvila do globálního povědomí jako významný den. V celosvětovém formátu si tak toto výročí připomínáme po jednadvacáté.
Kritické hlasy tvrdí, že slavnostní shromáždění, která se při příležitosti konají, slouží v mnoha zemích místním politikům k prezentaci jich samotných, nebo k pronášení bezobsažných frází, případně planých slibů. Je to prý zkrátka příležitost, jak si v ročním kalendáři odškrtnut jedno ze závažných témat. Většina těch, kterých se tematika holocaustu dotýká, však má jiný názor. Zdůrazňují, že právě toto výročí je příležitostí znovu a znovu burcovat svědomí lidstva a celý svět ve jménu těch, kteří nacistické peklo přežili a svá varováni vtělili do dvou slov – NIKDY VÍC.
Mezinárodní den památky obětí holocaustu vznikl v době, kdy se zdálo, že bude mementem jakýchsi historicky vzdálených událostí, jejichž kontext a tragické vyústění se stanou silným etickým či morálním apelem. Postupem času se však ukázalo, že o mlhavé stíny minulosti vůbec nejde. Ba naopak. Iracionální nenávist, která byla hlavním motorem nacistické genocidy, zmutovala a dnes opět doslova hýbe světem. Globální antisemitismus ve všech jeho současných podobách je jen pokračováním toho, co mělo být jen v učebnicích dějepisu. Židovské komunity a mnoho dalších institucí se ocitají v situacích, které si nikdy neuměly představit. Odborná, ale hlavně laická veřejnost, se často ptala, jak mohla v první polovině 20. století uprostřed Evropy vypuknout takováto šílená hysterie, která za sebou zanechala miliony mrtvých. Dnes už to víme, symptomy něčeho podobného sledujeme v přímém přenosu.
V čem je tedy letošní memento tragického výročí jiné? Mělo by být varováním nejen před antisemitismem. Jak víme, je tento jev lakmusovým papírkem stavu celé společnosti. Asi nejlépe to vystihl v nedávném interview Robert Garson, britský právník, žijící nyní ve Spojených státech, člen Americké rady pro památku holocaustu. Jeho slova, variace na slavný výrok Martina Niemöllera, byla určena britské společnosti, ale platí pro celou Evropu: „ … nejdřív si přijdou pro Židy a pak si přijdou pro vaše hospody….“
Tomáš Kraus
