STŘEDOČESKÝ KRAJ – Dětské chichotání, opilecké žvatlání a hartusení, nadávání nejhrubšího zrna, či výplody, za které by se nemusel stydět ani samotný H. CH. Andersen – i takové hovory musejí operátoři tísňové linky 155 vyslechnout a nechat tzv. propadnout sítem. Tento rok zatím přijali středočeští zdravotničtí operátoři na lince 155 zhruba 198 tisíc hovorů, z nichž mnoho bylo velmi vypjatých – často doslova o život. Je však smutné, že operátoři řeší také mnoho hovorů, kdy nejde o stav nouze, ohrožení zdraví a života. Tito volající, jejichž telefonáty by se daly označit jako zneužití linky, si záchranka pracovně dělí do několika skupin.
„Prozváněči“ jsou ti volající, kteří opakovaně prozvánějí linku 155 a aniž by něco operátorovi řekli, zavěsí. Od jednoho takového volajícího se může jednat i o desítky telefonátů denně. Letos už bylo takových hovorů přijato/nepřijato 15 500.
Ve skupině „prudičů“ jsou ti, kteří zavolají, ale jejich telefonát trvá maximálně do 10 sekund. Zanadávají, a poté, co mají pocit, že operátorce dostatečně „zpříjemnili“ den, zavěsí. Do dnešního dne jich evidujeme za letošek 22 999.
Další skupinou jsou ti volající, kteří oznámí smyšlenou událost, na jejímž základě vyjede posádka záchranářů, a po příjezdu na místo nenalezne nejen pacienta, ale ani nic, co by nasvědčovalo tomu, že se oznámená událost stala. Takové hovory se dají naštěstí počítat v řádu jednotek.
Poslední skupinou, která záchranáře zatěžuje nejvíce, jsou tzv. notoričtí pacienti, kteří volají linku 155, i když není ohroženo jejich zdraví, ale znají způsob, jak operátorovi podat informace, aby k nim byl nucen záchranáře poslat. A tak to mnohdy vypadá tak, že si takový pacient zavolá sanitku k bolestem na hrudi, a když k němu přijede posádka, stěžuje si třeba jen na bolest krční páteře, která trvá dva týdny, nebo rovnou záchranářům přizná, že se cítí sám a smutný, že chtěl jen společnost. Toto zneužívání ztěžuje záchranářům pomoc lidem, kteří jsou opravdu ohroženi na životě. Kvůli vytíženosti nejbližších posádek totiž musí k vážným případům mnohdy vyjíždět posádky ze vzdálenějších základen a tím se prodlužuje dojezdový čas sanitního vozu.
Mnohdy tito volající jeví známky značného alkoholického opojení, které mimo jiné operátorům i záchranářům vzhledem k váznoucí komunikaci komplikuje práci. Záchranáři si už o takových pacientech předávají doslova legendární vzkazky, aby své kolegy připravili a varovali. Záchranáři se totiž nemohou nijak bránit – není možné telefonní čísla zlomyslných volajících i přes jejich opakované prohřešky blokovat, a tak jsou v případě, kdy volání přesáhne určitou mez, informace předány Policii ČR.
Takovým opakujícím se zlým snem pro záchranáře jsou dva pacienti (otec se synem) na Nymbursku, kteří se střídají a volají si na střídačku jeden druhému záchranku – smyšlená napadení, střelbu, či náhlou zástavu oběhu. Poslední takový výjezd v tomto měsíci byl na základě informace, že se syn nachází v bezvědomí a nedýchá. Operátorka začala volajícího navádět v resuscitaci a na místo rychle vyjela posádka rychlé zdravotnické pomoci a lékařka ve vozidle rendez-vous. Záchranáři při příjezdu vzali kufry a defibrilátor a spěchali do domu, v jehož dveří pokuřoval starší opilý muž. Na zemi ležel mladší z mužů, který se rozesmál, když se nad ním sklonili záchranáři a oslovili ho. Další zbytečný výjezd k této dvojici, letos už devátý!
Mohlo by se zdát, že s poplašnými telefonáty se to má jako v pohádce s proslulým ovčákem a vlky, ale nebylo by to přesné. Nejspíš to totiž nebudou tito volající, kdo bude postižen důsledky této slaboduché zábavy, ale někdo, o jehož zdraví či životě bude rozhodovat čas, který záchranáři zmarní na zbytečném výjezdu.
Tento konkrétní případ byl předán Policii ČR a bude řešen jako trestný čin veřejného ohrožení.
Zdroj: Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje
