ČESKO – Projekt Lidé PRO Mikuláše Mináře definitivně končí. Nepodařilo se mu totiž sebrat dost podpisů a dosažení 500 000 už není reálné.
„Proto dodržíme svůj slib. Nebudeme tříštit politické spektrum další malou stranou. Odstupujeme a podpoříme opoziční demokratické strany. Přesvědčivé vítězství demokratického tábora je totiž pro tyto volby to nejdůležitější,“ dodává Minář
„Milí přátelé,
musím vám něco důležitého říct.
Tato slova se mi nepíšou lehce. Stálo mě mnoho vnitřních zápasů k nim dojít. A smířit se s jejich obsahem. V životě se však řídím zásadou, že je lepší bolestná pravda než líbivá iluze. Realita je někdy tvrdá. Ale její přijetí osvobozuje. Nuže, tady je to, co Vám chci říct.
Projekt Lidé PRO končí. Nepodařilo se nám sebrat dost podpisů a dosažení 500 000 už není reálné. Proto dodržíme svůj slib. Nebudeme tříštit politické spektrum další malou stranou. Odstupujeme a podpoříme opoziční demokratické strany. Přesvědčivé vítězství demokratického tábora je totiž pro tyto volby to nejdůležitější.
—
Chápu, že tím nejspíš mnoho lidí zklameme. Rozumím. Avšak slib je slib. Ještě více lidí bychom zklamali jeho nedodržením. Toto rozhodnutí nebylo snadné, věřím však, že bylo správné.
—
Proč jsme do toho šli? Protože máme vizi země, která prosperuje a kde se zároveň na nikoho nezapomíná. S ní jsme chtěli oslovit ty, které neoslovuje stávající opozice. Lidi zklamané, nevyhraněné, nevoliče.
Těchto lidí je plná republika. Každý druhý člověk mezi ně patří. A mají obrovský vliv – i když se chovají tiše a nejsou tak slyšet.
Vzali jsme si ten nejtěžší možný úkol – oslovit s politickou nabídkou ty, které politika moc nezajímá. Chtěli jsme jim dát novou víru a naději – že do politiky mohou jít lidé slušní a poctiví, kteří jim budou naslouchat.
Jsem skálopevně přesvědčen o správnosti tohoto záměru. A jsem skálopevně přesvědčen, že pokud někdo nezíská alespoň část těchto lidí pro demokratický tábor, vznikne po příštích volbách stabilní demokratická vláda jen velmi obtížně.
—
Dlouho jsem přemýšlel, proč se u nás tak daří populistům, zatímco tradiční politické strany skomírají. A právě tohle přemýšlení mne nakonec přimělo přehodnotit vlastní plány, opustit komfortní zónu a zkusit jít do politiky s novým projektem.
Ano, i přesto, že se opoziční strany začaly spojovat.
Ano, i přesto, že se mi do politiky nikdy moc nechtělo.
Co mne přimělo ke změně postoje? Byly to plné Letenské pláně. Plné Letenské pláně, které by za všech jiných okolností nejspíš vedly k pádu vlády. Ale u nás ne. Proč?
Protože i když se za demokracii a proti zneužívání moci postavily statisíce lidí, neviditelná společenská většina dál držela u moci Babišovu vládu.
Babiš se protestujícím vysmál: jen si protestujte – máme demokracii. Ale moje vláda si stále drží podporu poloviny voličů. A měl pravdu. To je na tom to děsivé.
Náhle bylo zřejmé, že skutečná změna může přijít pouze ve volbách. Demokratickou sílu snažící se aktivně oslovit nové voliče – včetně voličů ANO – jsem tu však dlouho neviděl. Chyběl mi autentický zájem o tyto lidi, snaha jim porozumět, jít za nimi a získat je. Teď se snad věci kvůli zpackané epidemii začínají konečně dávat do pohybu. Ještě před půl rokem však preference vypadaly úplně jinak.
Proč vlastně Babiše tolik lidí volí?
Protože mají pocit, že se na ně kašle. Že se na ně zapomnělo. A často právem. Jsou zklamáni z porevolučního vývoje. Jsou zklamáni z garnitur před Babišem. Jsou zklamáni z rostoucí nerovnosti. Mají pocit, že nepatří k vítězům, ale k poraženým. Papírový úspěch naší země se k nim nepropisuje. A těchto lidí – vlivem globalizace, automatizace práce i necitlivé sociální politiky – přibývá. Tito lidé se bouří a populisté u nich bodují. U těchto lidí leží klíč k budoucí stabilitě a prosperitě naší země. Kdo bude řešit jejich problémy? Kdo je bude brát vážně? Kdo jim dá respekt a důstojnost? Kdo je osloví?
—
My jsme se rozhodli, že za nimi půjdeme napřímo. S dobrovolníky. Že si s nimi podáme ruku a budeme s nimi mluvit. Přímo na ulicích a náměstích, v hospodách a kavárnách, v divadlech a parcích.
Protože tak lze oslovit i ty, kteří nesledují média, neřeší politiku a nedůvěřují politickým stranám. Nechtěli jsme sedět na zadku, nadávat, fňukat či kritizovat. Nechtěli jsme čekat, jak se věci vyvinou a jestli to náhodou dopadne dobře, a když ne, dát to za vinu opozici. Chtěli jsme rozhýbat zaseklou situaci. Proto jsme se zavázali, že do toho půjdeme jen tehdy, pokud tuto roli dokážeme sehrát. Měřítkem toho měly být získané podpisy.
Od začátku jsme se chtěli vyhnout největšímu riziku, tedy že získáme jenom 2-3 procenta voličů, přičemž část z nich odsajeme opozici, a pak se ani nedostaneme do Sněmovny. To byl nepřijatelný scénář.
Proto jsme si stanovili tak odvážný cíl. Brutálně odvážný cíl. Ano, možná až moc odvážný cíl. Půl milionu podpisů. Půl milionu podpisů, které ukážou, že tu je velká poptávka po nové síle a nových lidech. Že tu je potenciál pro nový subjekt, který bude mít deset procent a víc. Který dostane k volbám spoustu nových lidí. A který tím pádem nebude tříštit, ale posílí demokratický tábor.
Nyní, po čtyřech měsících usilovné práce během likvidačních proticovidových opatření je zřejmé jedno: Tak velká poptávka tu v tuto chvíli prostě není.
Lidé jsou unavení, apatičtí, mají svých starostí dost.
Ukázalo se, že námi plánovaná masivní kontaktní kampaň není během lockdownů prostě možná.
Kromě toho COVID změnil také celkovou společenskou atmosféru: narostla polarizace, frustrace, skepse. Tuto krustu se nám nepodařilo prorazit.
Nechci však všechno svést na COVID. Pod časovým tlakem jsme udělali mnoho chyb. Víme o nich.
Ukázalo se například, že já nejsem ten nejvhodnější leadr k oslovení námi vytyčené cílové skupiny. V tom měla spousta našich kritiků pravdu a mělo mi to dojít dřív. Autentický zájem o problémy druhých neznamená hned schopnost je také autenticky oslovit. Beru to vážně a vyvodím z toho důsledky.
—
Abychom šli do voleb, museli bychom sebrat půl milionu podpisů.
Abychom byli zodpovědní, stanovili jsme si však dřívější milník – minimálně 100 000 do konce března. Pak bychom byli na dobré cestě. Pak by to bylo reálné.
Zatím však ani neproběhl ustavující sjezd hnutí, přijetí členů a zvolení předsedy a předsednictva. Nyní je zřejmé, že ani neproběhne, protože dosažení cíle je i přes všechno naše úsilí a nejlepší vůli bohužel nereálné – podpisů je v tuto chvíli téměř 40 000.
To není malé číslo. Každého podpisu si nesmírně vážíme! Riskovat však před rozhodujícími volbami další malou stranu, která by mohla tříštit opozici, by bylo nezodpovědné.
Z toho pro nás vyplývají jasné důsledky. Dodržíme svůj slib a závazek, který zněl: buď pořádně, anebo vůbec. Buď se ukáže, že je tu velká poptávka a lidé nám dají šanci, anebo odstoupíme a podpoříme stávající opozici.
Je-li náš cíl nereálný, je zodpovědné to otevřeně a narovinu říci už nyní a právě nyní, abychom mohli všichni nasměrovat energii k tomu, co reálné je.
—
Proto oznamujeme, že hnutí Lidé PRO odstupuje a podporuje stávající opoziční strany.
—
Myslím, že to tak je nejmoudřejší. K opozičním stranám lze mít jistě spoustu výhrad a nemusíte je všechny milovat. Avšak je nesporné, že poté, co překonaly osobní spory a animozity a celkem velkoryse se dokázaly spojit, mohou představovat alternativu k současnému marasmu a rozvracení naší země.
Nemusí se vám líbit někteří lidé v nich. Tak to chodí, jsou nedokonalé, protože se skládají z lidí.
Ale když se podíváte podrobněji, najdete v nich také mnoho skvělých lidí, kteří se opravdu snaží posunout naši zemi dál a berou politiku jako službu. Těmto lidem patří můj obdiv, úcta a poděkování. V posledních čtyřech měsících jsem sám dobře zjistil, jak nesmírně tvrdý, náročný a nevděčný je úděl politika. Děkuju vám!
Zároveň je třeba říct, že rozhodně není nic vyhráno. I kdyby volby dopadly podle dosud nejoptimističtějšího průzkumu, bylo by nesmírně složité sestavit stabilní vládu.
Proto naprosto chápu a respektuji rozhodnutí některých kolegů pokračovat již nyní v politické činnosti a hledat cesty, jak promluvit již do těchto voleb a podílet se případně na tvorbě nějaké středolevé alternativy. Držím jim palce, protože vím, že mají této zemi co nabídnout. Lidé PRO však dali jasný slib, že do voleb při nedostatku podpisů nepůjdou a podpoří stávající demokratické strany. Proto se naše cesty nyní v respektu rozcházejí.
Úsilí nás všech bude pokračovat dál. Ne sice pod hlavičkou Lidé PRO, avšak rozhodně nekončí. Naopak – je před námi rozhodující půlrok.
Každý, kdo to s naší zemí myslí vážně, by se proto měl zamyslet, co právě on může udělat pro to, abychom se vymanili ze současného marasmu. Je třeba zabrat. Není nač čekat. Každý oslovený člověk se počítá!
—
Je mi jasné, že se teď všude vyrojí spousta mudrců, kteří se nám budou smát a říkat – vždyť to bylo od začátku jasné, my jsme to říkali! Snažíte se zbytečně, nemáte šanci. Prostor pro novou stranu tu není.
Tohle je klam zpětného pohledu. Z něj se vždycky všechno jeví naprosto jasné a předvídatelné. Když jsme se ale na podzim rozhodovali do toho jít, nic nebylo jasné. Nikdo nemohl vědět, jak se vyvine epidemie, spolupráce opozičních stran či společenská nálada. Stejně jako nikdo na jaře 2019 nemohl vědět, že protesty proti snaze ovládnout justici povedou až na Letnou.
Jediná cesta, jak zjistit, zda se to podaří a zda tu je prostor pro naši nabídku, byla to zkusit. Možná to bylo nepravděpodobné. O to víc si však cením odvahy všech, kteří do toho šli po hlavě. Místo planého mudrování se totiž nasadili pro dobrou věc. A jejich úsilí nebylo zbytečné.
Věřím, že jsme celkové situaci prospěli. Aktivizovali jsme stovky dobrovolníků. Oslovili jsme tisíce nových lidí, kteří politiku tolik neřešili, ale díky nám se začali více zajímat. Vnesli jsme do veřejné debaty nesmírně důležitý důraz na lidi a regiony, na které se zapomíná. Pokud má naše země jít nahoru, musíme jít nahoru všichni. Spoluvytvářeli jsme na opoziční strany tlak, aby dotáhly své spojenectví. A když se ukázalo, že poptávka po nové straně není tak velká, odstupujeme v jejich prospěch.
—
Díky moc všem, kteří měli na tomhle smysluplném úsilí jakýkoliv podíl.
—
A co já?
—
To je otázka, které se asi nevyhnu.
—
Poslední tři a půl roku svého života jsem věnoval snaze bránit a rozvíjet demokracii a občanskou společnost. Hodně jsem tomu obětoval. Studium a vysokoškolský titul. Volný čas a klid. Dovolené. Čas pro sebe a pro své blízké. Spoustu peněz. Nejlepší síly a nejlepší věk.
Hodněkrát to hodně bolelo. Přesto jsem za to moc vděčný. Vyrostl jsem díky tomu. Absolutně nelituji jediného dne, který jsem zasvětil Milionu chvilek pro demokracii či hnutí Lidé PRO. I kdybych předem věděl, co všechno se stane, šel bych do toho znovu. Hrozně moc mi to dalo. Hodně jsem se naučil. Získal zkušenosti. Prožil dobrodružství. Poznal skvělé lidi a spolupracoval s úžasnými týmy plnými srdcařů. Obrovsky mi to rozšířilo obzory.
Vím, že tohle vše do společnosti nějakou cestou vrátím.
—
Udělal jsem všechno, co bylo v mých silách.
Ale.
Náš politický projekt nyní neuspěl.
Naplnil svůj cíl a slib: podpořil a posílil demokratický tábor. Zároveň ale neuspěl.
A já myslím, že není moudré vlamovat se do zavřených dveří.
Je to pro mne velká škola a důležitá životní lekce.
Zjistil jsem, že co se týká politiky, TEĎ není TEN čas.
Cítím potřebu se stáhnout a hledat nějakou dobu, co dál. Chtěl bych mít čas na svou manželku, které mnoho dlužím. Chtěl bych ještě studovat.
Chtěl bych vidět svět. Chtěl bych si najít nové zaměstnání.
A co pak? To se uvidí. Teď se však potřebuji na nějakou dobu stáhnout.
Je mi líto, že tím některé zklamu, ale nejde to jinak. A není to ostatně žádná tragédie.
Je tu mnoho skvělých politiků. A jsou tu mnohem lepší a zralejší leadři, než já. Tak si jich važte. 🙂
Prosím však: nenakládejte na mne další očekávání a zodpovědnost.
Propusťte mne ze svých služeb.
Pokud to bude potřeba, najdu si cestu, jak se do veřejného prostoru dříve či později vrátit.
—
Odcházím s hlavou vztyčenou.
A celý život budu vědět, že jsem to aspoň zkusil.
—
Na závěr chci říct jediné: děkuji.
Děkuji všem našim dobrovolníkům. Vy jste mi mnohokrát vlili novou krev do žil, když to bylo nejvíc třeba.
Děkuji všem tvářím hnutí za jejich mimořádnou odvahu opustit komfortní zónu a jít s kůží na trh. Jít za lidmi na ulici a mluvit s nimi za každého počasí o tom, co je trápí. Nasadit se pro cíl, který nás přesahuje. Moc si Vás vážím.
Děkuji všem členům exekutivního týmu, kteří nám tvořili zázemí, vedli kampaň a pracovali s dobrovolníky. Pracovali jste po večerech i víkendech a dávali jste do věci nejen svůj um a zkušenosti, ale také svoje srdce. Bylo mi ctí být s Vámi na jedné lodi.
Děkuji z celého srdce všem, kteří nás podpořili finančně. Bez Vás by to nešlo. Vážím si Vás.
Děkuji všem našim signatářům – vážím si toho, že jste nám dali šanci, důvěru a podporu.
Děkuji všem, kteří za nás ztratili slovo, obhajovali nás a vysvětlovali, jak to myslíme.
Děkuji všem, kteří nám jen tak drželi palce.
A děkuji všem, kteří na nás alespoň neplivali a neshazovali nás, i když se jim třeba nemuselo všechno líbit.
Vážím si Vás a děkuju. 🙂
—
Milí přátelé, věřím, že vítr se obrací. Procházíme teď strašně náročným obdobím. Ale naděje zlátne.
Naše země si zaslouží víc.
Tohle „víc“ za nás ale nikdo jiný nezařídí. My všichni pro to musíme něco udělat.
Snad se mi alespoň tohle povedlo mým tříletým úsilím pořádně nahlas říct. 😉
Děkuju.
Mikuláš
P. S. Kdyby mi chtěl kdokoliv napsat osobní vzkaz, je to možný sem > mikulas.minar@gmail.com 🙏
Autor: redakce
Zdroj: Mikuláš Minář
